Jediné, co vás může v letních horkách zchladit je pořádná porce zmrzliny, vychlazené pivko, nebo pár fotek z uplynulé zimní sezóny.
Letní pískařská sezóna už je v plném proudu. Vrcholové knížky se plní hodnotnými přelezy, práší se od rouráků a hospůdky pod skalami jsou narvané borci, co si jedním škopkem za druhým chladí hrdla i nervy po náročném lezení. S rukama šermujícíma nad hlavou si vykládají hrdinské historky o drsných žábovačkách, voštinách a osolených rajbasech. Občas ale u pivka zaslechnete i slova jako motyka, žďárák, kurevská kosa nebo kejhák. To jsou nejspíš jejich vzpomínky na zimu – na dobu, kdy se staré tepláky a propocené lezky válely někde na dně skříně a čestné místo v batohu obsadilo pekelně ostré ledolezecké harampádí. Pokud jste žádnou takovou historku ještě neslyšeli, nezoufejte. Následujících pár fotek vám ji snad vynahradí…
Asi takhle si zimní lezení představují nováčci, kteří se těší na své první
Tatry: vyhřátá žula, úchvatné pohledy do doliny a zasněžené kopce všude
okolo. Bohužel, takových dní tu nebývá mnoho.
Hřebenovka Roháčů je v létě pohodovou procházkou na nedělní odpoledne, ale
silný vítr, mlha a bílá břečka, do které se boříme po kolena ji dokáží lehce
proměnit v solidní záhul. Divím se, že se chtělo Blance v tom vichru vytahovat
foťák
V okolí Brnčálky je spousta ledů, které jsou ideální jako náhradní plán do
hnusného počasí, nebo jako „aklimatizační“ cesty po dopoledním výšlapu na
chatu.
Kdo si chce přelézt v severní stěně Malého Kežmaráku nějakou cestu a zrovna si
netroufá do vyhlášených prásků, může nakouknout do cesty Szczepanských. Poměrně
lehké a dobře odjištěné lezení v úžasné expozici potěší snad každého mixomila.
Dvě tečky na ledovci jsou kluci, kteří ve stínu severní stěny kličkují mezi
trhlinami a hledají cestu k ledovým svahům Rubáše. Na chatu Leschaux se vrátí
až za dva dny se spoustou silných zážitků a s cenným skalpem v kapse.
To lezení je ale super sport! Vstávat v poledne do zářícího slunce a s takovým
luxusním výhledem. Jsem zvědav, jak se ti bude vylézat ze spacáku tam nahoře...
Stejně jako mě Weberovka kdysi v létě zklamala svou ponurostí a nic moc lezením
(možná to způsobila strašlivá kocovina, kterou jsem si tehdy táhl v batohu...),
tak mě letos v zimě nadchla nádhernými mixy. Holt je to zimní cesta. Ledové
žlábky, vysněžené koutky, sem tam chyt, prostě paráda, paráda, paráda!
Výhodou odepínacích poutek je pohodlná manipulace s materiálem, nevýhodou, že
je můžete lehce zapomenout na chatě. To se stalo i Blance, a tak si celou
Weberovku vylezla pěkně sportovně „bez“.
