Mladoboleslavský přebor 2009

Ne proto, že bych měl potřebu okouzlovat něžné pohlaví svými jazykovými dovednostmi, ne proto, že chci v některých čtenářích vzbuzovat touhu po stejném mistrovství pera jakým vládnu já. (nebo jsou ty touhy naopak?) Je to proto, že organizace závodů, sehnání sponzorů, postavení cest, pozvání lezců a v neposlední řadě víra v to že někdo dorazí, si žádá aby toto vše bylo oceněno - dovedeno do úplného konce. Tím koncem mám namysli dokumentaci závodů včetně několika vět.

Závody se již podruhé konaly na umělé stěně v Sobotce. Loňský osvědčený přístup s nově vymyšlenými cestami byl praktikován i letos. Novinkou byla kategorie začátečníků, ve které si zazávodili děti a mládež s lezením začínající. Lezkyně a lezci se svorně představili na třech kvalifikačních cestách, které se daly nazvat jako zahřívací a pouze pár mužů se neprotlačilo do dalších bojů. Ženy (2) se rozřadily již v kvalifikaci. Zvítězila Petra Kašíková, která litovala malé účasti žen a nemohla si tedy své vítězství náležitě vychutnat.

V semifinále byla připravena velmi zajímavá cesta, která začínala nástupovým komínkem. V následujícím traverzu bylo nutné pošetřit sílu do zdvihu za smekavý hnusák. Dále bylo potřeba už jen vydržet. Velmi se zde uplatnila pozornost lezcova a také um cestu správně přečíst, včetně správné volby kdy a kterou expresku cvaknout. Nejlépe se s cestou popasovali Martin mlčoun Horák a Jarda šakal Štumpf. Modří už tušili. Pěkný výkon v semifinále podal také Láďa hýpa Neuhauser, který lezl na hranici pádu a to sakra dlouho.

Do finále postoupilo šest lezců. Cesta nabídla dlouhé lezení se začátkem za malé chyty. Byla zpestřená traversem a velmi se podobala té z minulého roku. Kdo ovšem dolezl do no handu v závěrečném koutu, ten dolezl i do TOPu. Překvapením finále byl Tomáš čepek Dolenský, znám spíš jako fréza pískovcová než překližková, který se pěkným výkonem umístil na třetím místě. A kdyby jste se zeptali modrých, kdo cestu topoval, věděli by.

Rozhodnout tedy muselo superfinále. Lahodící oku diváka, deprimující dva unavené zbývající lezce. Cesta byla vybrána již existující nejdelší linie vedená stropem. Až do posledních chytů v cestě nebyl vidět mezi lezci větší rozdíl. Martin byl o fousek techničtější a možná i proto pomalejší, tedy více unavený. Oproti tomu Jarda se s cestou vypořádal stylem síla for ever a utrhnul si o tři chyty vítězství v závodě. Šťastní však byli oba finalisté, to proto, že nemuseli lézt cestu další, ale mohli se hned po vyhlášení rozjet do milovaných drábek. Tolik tedy k průběhu závodů a jejich rozuzlení.

Chci se ještě v závěru mého článku vyjádřit k účasti na závodech. Je vidět, že nejen ekonomika je v recesi, ale krize se dotýká i jiných odvětví, jako jsou například závody HKMB. Ale jako recese ekonomická je dána chybami v jednotlivých světových ekonomikách, tak je krize našeho oddílu dána přespříliš laskavým a otcovským přístupem našeho předsedy. Pochopím omluvy zdůvodněné zdravotními, nebo rodinnými problémy. Ale nesmířím se s konstatováním že zatraceně nádherné počasí se dá vyměnit za setkání s kamarády, závodění v jejich přítomnosti a hlavně, vyjádření díku organizátorům! To Vám musím napsat rovnou, to jděte do Prčic! Berte tedy tento závěr jako apel a slibme si, že za rok už konečně dorazíme všichni.

Poděkovat se sluší sponzorům, jimiž byli:

Ocún, Mammut, Leguán, Singing Rock

Poděkovat se dále sluší organizátorům, rozhodčím, hecířům – díky Miláno

Děkujeme také horolezecké stěně Sobotka.

Autoři fotografií: Miláno,Fanda Vinš.

Výsledky muži

Výsledky ženy

Výsledky junioři

Výsledky juniorky