Mladoboleslavský přebor 2008

Nápad, nejhorší je čekat na nějakej nápad. Ale jak jsem si už mockrát ověřil, nápady jsou nedostatkové a nejsou k sehnání ani v jednom z mála boleslavských hypermarketů. A úplně nejhorší je, napsat fantastickej úvod, aby jste potom zjistili, že nikdo neví, co tím chtěl ten Havrd vlastně říct. Ale i to se stává a tak Vás do mého článku vtáhnu zcela podle příruček, milý příznivci HK MB, ČTĚTE.

A o co dnes půjde? O lezení, přirozeně. O závody na sobotecké umělé stěně, které pořádal horolezecký klub z Mladé Boleslavi. Stěna, která v Sobotce vznikla, nabídla příjemnou alternativu všem lezcům z Boleslavska. Cesta z MB se dá realizovat v pohodě za patnáct minut a oddílová středa dává možnost členům HK MB setkat se při lezení. Letos byla novinkou strategie výběru cest, respektive nešlo o výběr, ale o zbrusu nové cesty, které postavil oddílový předseda a ředitel závodu, Miláno. Na průběh a výkony borců mu pomáhal dohlížet zkušený Wallda.

Pro kvalifikaci byly připraveny tradičně tři „wegy“. Vyloženě rozlézací madlovačka v mírně převislé stěně cca 5+, potom pěkná cesta v profilu střídající převis a kolmou stěnu. Kde už to chtělo použít trochu víc síly a taky hlavu. A poslední, spíše technická cesta v kolmé stěně. V ní bylo podstatné nastoupit, nezabloudit, nemít roztrhaný lezečky, popřípadě stačit povolit zašroubovanou karabinu v řetězu. Obě byly svou klasifikací někde kolem 6+ UIAA.

Cesty se lezly, pulitříky se doplňovaly, čas pokojně plynul až došlo na semifinálovou cestu. Ta začínala těžkým nástupem po kterém se vinula přes třímetrový převísek, následně si vyžádala postavení do plotny na absentujících stupech a za malé jebky zdvih přes bříško do bočáku a dalšími čtyřmi nejistými kroky přímo vzhůru k řetězu. Milánovo předlezení bylo jako hození perel do hnoje. Troufám si říct, že nepomohlo nikomu. No holt jak říká Prcas „von ten Miláno je ještě vcelku zdatnej“. A jak doplňuju já, asi by zase vyhrál. Síť této cesty byla utkána dost nahusto a cedulka 7- UIAA byla asi docela přísná. Svědčila o tom popadaná jména borců kolem desátého až dvanáctého chytu – v pasážích známých jako postavení do plotny, potažmo zdvih za jebky. Drtivá většina jmen končila zde. O dívkách, ač podávaly výkony opravdu statečné ani nepíši. Ty všechny shodně končily na sedmém chytu, tedy na konci převisu. Za zmínku stojí jediný TOP od Kuby Friče. Který se jím pasoval na kandidáta vítězství. Nicméně do finále postoupilo sedm závodníků a tři ženy.

To už nálada v hale gradovala a všichni se těšili na nadcházející finálovou cestu a její vstřícnost k lezcům. Cesta byla postavena jako dlouhý stoupající traverz v drtivé většině vedený převislou stěnou. Šlo o těžké lezení s bouldrovými kroky. Hodnocená kolem 8+. Mezi lezci i lezkyněmi bylo finále velmi vyrovnané. U dívek se rozhodovalo mezi Petrou Kašíkovou a Andulou Obročníkovou. Rozdíl, znamenající vítězství byl pouze v rámci jednoho kroku u patnáctého chytu, který dokázala Andula udržet, ale Petra nikoli. Juniorka Andulka tak dokázala zvítězit a nechala za sebou všechny ženy. Chlapům vévodili svými výkony přespolní Kuba Frič (Skokovy) a David Obročník (Turnov). Kuba byl na pád už několik kroků, ale dostal se až do Milánem pozapomenutého lepšího chytu, kde odpočal a udělal ještě krok. David ovšem nenechal nikoho na pochybách, že vítězství bere on, když cestu s převahou TOPoval. Třetici na bedně doplnil Vladimír Aťouš Hlaváč, a stal se tak nejlepším z pořádajícího, mladoboleslavského, oddílu.

Co napsat na závěr? Mě osobně se závody líbily moc. Řadím je mezi nejlepší, které jsem s HK MB absolvoval. Slyšel jsem ale i jiné názory. Nejvíc mě však zajímaly postřehy Milána, který měl vše takříkajíc na svědomí, který závody v přípravném období doslova žil a udělal maximum pro spokojenost všech účastníků. Položil jsem mu proto několik otázek.

• Proč padla volba právě na stěnu v Sobotce?

Nová stěna neokoukaná, stavěl jsem tam boulder, s majiteli dobrá spolupráce, vyšli mi vstříc.

• Kolik jsi asi věnoval stavění cest času?

Čistého času se sedákem a klíčem asi 12 hodin (nenávidím imbus.klíč)

• Co říkáš účasti?

Nebýt náplavy juniorů ze Sobotky a Jičína, tak nic moc. 20 členů a 4 členky HK MB. Dost lidí, kteří pravidelně na stěnu jezdí se na to vy...lo, myslím tak 10 lezců. To mě mrzí. A v Mn.Hradišti jakoby se nelezlo. Ale nakonec dobrý.

• Čekal jsi, že kvalifikaci přeleze většina lezců?

Nevěděl jsem co čekat. Takhle lehký cesty je těžký stavět. Prostě s kvalifikací je problém. Postavit rozlízací a zároveň závodní cesty pro tak různou úroveň lezců dost dobře nejde. A zároveň ještě pro ženský. Ale ta 3.cesta měla být těžší. V pátek před závody jsem vyměk a cestu zlehčil.

• Naopak, čekal jsi, že semifinále dokáže TOPovat jen jeden ze závodníků?

Tak tuhle cestu jsem těsně před semifinále naopak ztížil. Čekal jsem 3 TOPy a byl 1. Pro baby by byla lepší ta původní neupravená cesta.

• Jak se ti líbily výkony juniorů a juniorek?

Junioři byli z většiny ze Sobotky, lezou jen půl roku. Takže dobrý. Obě juniorky jsou zkušené závodnice. A v bojovnosti můžou jít chlapům příkladem.

• Jak se ti líbila celková „atmoška“ na stěně?

Byla výborná. Hlavně finále se povedlo. A vyhlášení taky.

Díky Miláno!

Za všechny z HK MB dále děkuji sponzorům – OCÚN, SINGING ROCK, MAMMUT, HOROLEZECKÁ STĚNA SOBOTKA.

P.S.: Časem ze závodů vznikne i DVD. Zprávu o něm zveřejním pomocí našeho zpravodaje.

Výsledky ženy

Výsledky muži