Na třídenní soustředění v zavěšování pytlů jsme vyrazili s Tomem Maršíkem, dřív než zase odletí na Aljašku. Každodenní rituál úmorného nástupu následovaného rychlým úprkem před bouřkou, kroupami a podobnými fajnovostmi těsně po založení několika prvních jištění byl však i tak, díky kráse Tatranské přírody, pro nás potěšením.
Kemp je pod skalním prahem, kde ústí Česká dolina do Bielovodské a je pouze pro horolezce. Místo je to nádherný, ale převýšení při nástupech je pekelný..
Nejprve jsme chtěli dát cestu středem východní stěny. Je za III, ale je hodně dlouhá a vypadá orientačně náročná. Protože ale počasí vypadá všelijak, rozhodujeme se raději pro boční hřebínek, který je sice za IV, ale vypadá přehledně a měl by být časově kratší.
Tom se na hřebínku navázal a vyfotil mě jak ho jistím. Po první délce ale začalo lejt jak z konve a do toho občas lehce hřmělo... Balíme to a za deště sestupujeme dolů do kempu. No, přinejmenším to byla pěkná tůra :-).
Druhý den ráno je obloha vymetená. Opět nastupujeme pod Rysy s nadějí na sebrání včerejšího pytle. Než se ovšem vyškrábeme pod nástup, opět slyšíme hřmění. Dnes volíme jako náhradní variantu cestu severním hřebínkem s nástupem z kuloáru vpravo od východní stěny, pod kterou jsme nastoupali. Měla by být za II-III, takže by neměl být problém případný návrat za mokra...
Lezeme po skalkách podél sněhu a zatím se nejistíme. Mít mačky, tak to vyběhneme po sněhu. Tohle plazení po místy hodně zvětralý skále nás dost zdržuje.
Tady jsme začali jistit. Chtěl jsem přejít kuloár a nastoupit do skály vpravo, ale několik sekund po vyfocení začalo krupobití... Chvíli se choulíme pod převisem, ale po chvíli je jasný, že dneska z toho zase nic nebude. Kuloárem se valí kroupy jako řeka. Sestupujeme a je to docela náročný. Občas i lítá kuloárem kamení a Tom to jednou dostal do ramene. Sestup raději dokončíme zvětralým skalním hřebínkem. Potom ještě přechod sněhové plotny, kde Tom uklouznul a bez cepínu se pěkně projel. Bylo to ale v dolní části, kde už to naštěstí nebylo tak prudký, takže to nějak za cenu rozedřených rukou dobrzdil...
V pondělí přecházíme už s plnou bagáží hlavní hřeben abychom sestoupili do Tatranské Lomnice. Cestou bychom si rádi vylezli hřebínkem z Prielomu na Východnou Vysokou. Tahle fotka je cestou pohled zpět na Rysy. Vysněženým žlebem vpravo vede naše nedělní cesta.
S počasím to zase vypadá bídně. Bouřkový mraky se kupí nad Gerlachem, tak přemýšlíme o něčem kratším. Ta malá věžička mezi Divou vežou a sedlem Prielom je „Veža nad Prielomom“ a vede na ni asi hodinový výstup. Nakonec ale začlo pršet ještě předtím, takže už se o nic nepokoušíme, na Východnou Vysokou si vyběhneme turistickou cestou a se sklopenýma ušima mažeme na vlak...
Tohle je cesta, kterou jsme chtěli dneska původně lízt. Nakonec prší jenom občas, takže by se to možná dalo, ale to už je teď jedno. Stejně sem budem muset zase brzo zajet, abychom si napravili skóre...
Výpis článků
Vyhledávání
Přidat nový článek
