Prvovýstup roku 2003

Výroční schůze HK Mladá Boleslav se i v lednu 2004 odehrála podle stejného scénáře jako v letech předešlých. Platily se známky ČHS a oddílové příspěvky, trochu se hodnotilo a hodně se konzumovalo. Vedle asi největšího oddílového úspěchu, o nejž se zasloužil Petr Mašek Miska výstupem na Broad Peak, zaznělo mnoho dalších jmen lezců, skal a hor. Za nejhodnotnější prvovýstup byl označen výkon Jardy Štumpfa Šakala, který v roce 2003 vytvořil na Drábských světničkách řadu velmi hodnotných prvovýstupů. Jen těžko lze zhodnotit, která z jeho cest je nejtěžší, respektive nejvýznamnější, ale vybrána byla pouze jedna jediná, cesta Anabolické kuře VIIIc na Trubkovou jehlu.

Údaje o prvovýstupu:

• Anabolické kuře, Trubková jehla, Drábské světničky, srpen 2003
• Autoři: Jaroslav Štumpf, Milan Zedník, Petr Mašek, Vojtěch Král

Převislou pravou údolní hranou, výše vlevo k 1.kruhu, lámavou stěnou do díry (hodiny) a přímo ke 2.kruhu. Mírně vpravo a podél hrany na vrchol.

...a takhle byl výstup viděn učitelskýma očima...

Právě když jsme s Miskou dorazili pod Trubkovou jehlu po úspěšném vydrápání se na Drába, Šakal už stoupal lámavou stěnou kolem 1.kruhu. Sluníčko pekelně pálilo a mně se docela zamlouvalo lehnout si do písku a s batohem pod hlavou sledovat, jak vzniká nová cesta. Miskovi se při jeho formě, právě se vrátil z Broad Peaku, také do žadných velkých výkonů nechtělo, čímž bylo o programu rozhodnuto. Miláno předal Miskovi osmu a roli jističe, chopil se fotoaparátu a rozhodl se celý podnik náležitě zdokumentovat. Já jsem si v tu chvíli připadal jako 4.kolo u tříkolky a nezbylo mi, než také přidat ruku k dílu.

"Dá si někdo pivo?" zeptal jsem se přítomných a už předem tušil, že reakce bude kladná... vedro a vyplazené jazyky byly dost výmluvné... "klidně pro něj doběhnu" dodal jsem, "akorát tady ležím, tlustej jsem jak prase, tak budu aspoň užitečnej"... Vyrazil jsem tedy směrem na Olšinu. Petr Kuchtů se ani moc nedivil, vybavil mě dvoulitrovkou lahodného a přijemně vychlazeného moku a už jsem se zase hnal pěšinou zpátky. Můj návrat byl načasován přesně. Šakal dolezl do výrazné vodorovně orientované díry, kde objevil masivní hodiny a právě se je chystal provázat. Obsah PET láhve rychle ubyl. Hodili jsme Šakalovi pár smyček a on během několika minut vytvořil kvalitní postupové jištění. Na scéně se v tu chvíli objevil i Vojta Král, který se nejprve zapojil do záchrany dvou zbloudilých dětí a pak se stal členem podpůrného týmu.

"Ještě kousek vejš a dám tam druhej" houknul na nás Šakal. Udělal pár odvážně a hlavně obtížně vypadajících kroků, zajistil se a začal vrtat bórek. Během chvilky už seděl pohodlně v odsedávce.

Poslali jsme mu nahoru batoh s kovárnou. Miska přivázal jistící lano k borovici a dostal na dobu osazení kruhu dovolenou, kterou využil k výstupu Údolní stěnou. Skalami se rozléhaly rány kladiva dopadajícího na rourák a tu a tam se k zemi snesl obláček prachu a hrst písku.

"Tak a je tam..." oznámil Šakal, když dřík kruhu zmizel v otvoru... Nakonec trochu olova na utemování, zacementovat a mohlo se vesele dál. Nad kruhem přišlo další ošemetné místo, správně postavit nohy na nejistých stupech, pořadně zabrat a usměrnit všechnu tu sílu do precizního vyváženého pohybu... Šakal se nadechl a my všichni v duchu stoupali společně s ním. Následovalo několik dlouhých přešahů po oblé hraně a pak spokojený úsměv na prvovýstupcově tváři :o). "Je to tam!" a byl to docela nářez.

Cestu vzápětí přelezli Miláno, Miska a Vojta. Jen já jsem po neúpspěšném pokusu, který skončil kousíček nad 1.kruhem v lámavé stěnce, zase zalehnul do písku pod nástupem, přihnul si z PET láhve a pouze kostatoval "Tak to je vážně nářez!"