Prasátko

Každý správný kamarád, a o horolezcích by to mělo platit obzvlaště, se dokaže rozdělit o všechno... Dnes jsem si tento fakt uvědomil, když jsem do sebe obracel již několikátý půllitr Gambrinusu v nám všem známé hospůdce Kufr. Vyprávěly se různé historky, o lezení, o sexu, o chlastu atd... a padlo i pár historek o nezištných kamarádských činech. Třeba ta, jak Šíďa vytáhl dobrého člověka ze špatné finanční situace, nebo ta, v níž se Betula zřekl svých pozemských statků ve prospěch žíznícího kamaráda. Poté, co mi byly zaplaceny dvě poslední piva a byl jsem pozván na Chudířské prase, jsem se již stěží bránil slzám... "Já jsem ale svině proradná! Kamarádi se dělí o první poslední a já hamoun si nechám všechno pro sebe..." Byl jsem skutečně na dně. Cestou k domovu jsem se rozhodl. "Já to těm mým kamarádům jednou vrátím! Jen až se naskytne nějaká příležitost!"

A tu jsem zavětřil nezaměnitelný pach! Něco mi hrubě podráždilo nozdry! Natočil jsem čenich směrem proti větru a z hrdla se mi vydralo podvědomé "vrrrrrr..." V tu chvíli se mi před očima zatmělo, mozek vypnul a probudily se ve mně zvířecí pudy. Nevím, co se dělo dál, ale probral jsem se na Štěpánce za letním kinem celý od krve a chlupů. U nohou mi ležely zbytky mého běsnění... "Tak to zase nevyšlo" pomyslel jsem si, "o tohle se již s nikým podělit nemůžu..."

Příjměte tedy prosím alespoň tuto fotografii jako trofej a vězte, že budeli nějaké příště, rozhodně se ovládnu a také se s vámi rozdělím o svoje prasátko...