Mordor

Venku sice ještě zuří babí léto, ale zima už je to cítit ve vzduchu. Hlavně po ránu, kdy teploty padaj k nule. Jasné znamení, že nastal čas přebrousit hroty maček a piklů. Vyhodit lezečky z botníku, jejich místo totiž zaujmou těžký boty, až nahoru zavázaný. V uších začíná znít ten rajcovní zvuk, který dokáže vydat jenom cepín, když za lehkého hvízdnutí mlaskne do ledu. I přes rukavici je cítit v ruce lehkou rezonanci. Drží!

No a kde hledat motivaci k výstupům (čas a prachy hledat netřeba, ty se najdou vždycky)? U mě vždycky zatím zafungovalo ohlédnout se za výstupy minulými. Třeba na Mordor, jak napovídá básnička z Pána prstenů v úvodu.

Mordor je jeden z největších a nejimpozantnějších ledů v Rakousku. Dvakrát jsme pod ním stáli a neodvážili se nahoru. Poprvé by to vzhledem k oblevě byla asi sebevražda, podruhé jaksi chyběl morál a tah na branku. Do třetice všeho dobrého, takže si s Pájou naplánujeme rychloakci na první víkend v lednu. Ještě naposled louskám nesrozumitelné komentáře na rakouských webech, zda je led v koncici. Ještě naposled počítáme zda nám vyjdou šrouby. Pak už frčíme po standardní trase směrem na jih do Gasteinertalu. V půlnoci táboříme na oblíbeném parkovišti. Zase nás trochu děsí počasí, nějak nechce mrznout, teplota je tak kolem nuly. Sněhu je směšně málo, v podstatě žádný. Příjemná změna oproti minulé štrachačce k nástupu, kdy bylo sněhu přesně po koulena. Tentokrát to vypadá, že jsou karty dobře rozdány, nástup bude příjemná procházka.

V pět budíček, rychle do sebe něco naprat a zapít čajem z termosky, který ještě nestihl ani vychladnout. Za normálních sněhových podmínek je nástup tak 1,5hoďky, pokud je bílýho hodně tak je dobré mít skialpy. My pořádný souvislý sníh potkáváme až skoro pod nástupem, asi už holt začalo to globální oteplování. Ještě za šera nastupujeme. Začíná se pěkně piánko dvojkovým ledem, takže sóliko. Pája je nějak ve formě, dělá štand celkem vysoko. K němu už to dvojka určitě není, to poznám podle toho, jak mě skřípaj půlky (a nemyslím tím lana).

Pak už to bylo jenom nádherné lezení na jednom z největších rakouských vodních ledů. V půlce má Pája roupy odtravertovat do sousedního Supervisora (WI6+), asi má strach, že si pořádně nezaleze. Naštěstí mu to rozmlouvám. Nahoře si pak vzájemně gratulujeme, že k "odtraverzování" nedošlo, Mordor fakt stačil.

Mordor patří mezi klasické ledové výstupy, jehož obtíže souvisí hlavně s celkovou délkou výstupu. 300m kolosální led je klasifikován za WI5, klíčová pětková místa jsou zhruba uprostřed. Jinak převládá lezení tak kolem WI3-4. V hoření části se pak led pokládá a tvoří klasické boule. Vedlejšího SSupervizora je při výstupu pěkně vidět. A vidět je taky to, že to musí bejt pěknej mazec.

Na vrcholu jsme kolem 15:00, klasická osmihodinová pracovní doba. Ta úleva, konečně se postavit na rovnou zem a protáhnout ztuhlé nohy. Lehce nejistí hledáme sestup, slaňovat se nám to fakt nechce. Trochu bloudíme, návrat komplikuje slézání nepříjemného ledového prahu. Pak už jenom jedno slanění "někam dolů" a napojujeme se na ferratu, která sestupuje skoro až k nástupu. Dole ještě najdeme mammut čepici a grivell šrouba do ledu. Tenhle zájezd se opravdu vyplatil.