Výpis článků
Vyhledávání
Přidat nový článek
Memento mori
Joskin, 2.4.2010
Člověk má být rád za to co dostal, a nechtít to co nedostal. V lezení tahle hezká poučka moc neplatí. Chtít víc je hnacím motorem vpřed mnohého lezce. Lezení ledu se dá praktikovat po relativně krátkou dobu roku, ale o to intenzivněji... Varování: Opakovaným čtením článku může vzniknout závislost na ledu!!!
Blik, cvak, pohled zpět: Zima v roce 2004 byla nějaká divná sněhoprchy, námraza, oteplení, ochlazení a znova a furt dokola, práce ve ski škole taky moc nebylo tak jsme vyjeli do tater v pěti, jedním autem s lyžemi a motykama na brnčálu.
Hned jsme vyrazili na Pyšný štít přes Loktibradu. Sněhu bylo tenkrát víc než dost, ale takovou krustu jsem ještě neviděl. Šli jsme směrem k flašce a pak už na mačkách a s jedním cepošem tou druhou stranou nahoru, pak zase na lyžích pod žlab k Loktibradě a zase na mačkách, pod ten ledový výšvih jsme ještě došli všichni. Pak trochu skály, tenká glazura, porovnat nohy a přeseknout do dobrýho, štand za vklíněnec a jedničku mikrofriend. U prvního šroubu se ohnula korunka, pak mě spadla rukavice, další šroub nešel došroubovat leda bych ho domlátil kladivem, jenže v tom jsem zrovna seděl - no forma tenkrát moc nebyla. Čtvrtý šroub už jsem nedal, bo už jsem neměl a stejně se od zpoda začalo ozývat: „Dělej, dělej - přece tady nebudem bivakovat!“ Jo, jo není nad parťáka, který dokáže zdravě vyhecovat :o).
Do Loktibrady jsme dolezli Já a Pepek, Láďa nepřebral glazury a holky otáčely už na sněhu. Obtížnost nehrála tenkrát roli, lezlo se AF a ledy byly buď lehký, nebo těžký, a nebo hodně těžký....
Od té doby jsem se ledům moc nevěnoval. Lyžování na vleku s dětskama moc sílu nevybuduje a řešení existenčních problémů morálu taky nepřidá.
Loňská sezóna byla ve stylu nesmělého dohánění ujetého vlaku a doučování chybějící látky. Zavrtat dneska trvá něco málo přes 10s, když člověk musí tak možná i 5. Není problém vrtat z lezecké pozice, bez poutek člověk vyklepe, vydejchá a leze se dál.
Ledy se lezou na OS, RP a taky na rychlost. Jihočeši dávají Mordor za 4 hodiny. Rozdíl mezi ledem za 3 a za 5 je sakra cejtit na předloktích a lejtkách. Problémem ledového lezení je, že úměrně s obtížností stoupá riziko. V kolmém ledu je taky větší pravděpodobnost, že dostanete něčím, co nějak či někomu upadlo kus nad Vámi. O lavinovce na svazích a prachovkách za krk radši ani nemluvím...
Přidávám pár fotek, které pro mě budou vzpomínkou nad uplynulou sezónou.
| Ledy v Krkonoších |
| Foto: Joskin, 4.00.0 00:00, Luční bouda, Krkonoše |
| Tenhle umělý ledík na Luční boudě stál Ivu rozsekaný meniskus a přetrhané vazy na koleni. Snad to rozleze, ostatně stejně jako už několikrát před tím. |
| Rujna s Vikoušem |
| Foto: Joskin, 4.00.0 00:00, Ruinenorgel, Gastein, Rakousko |
| Takový ledový bouldr, vyplatí se počkat na optimální podmínky, když není Rujna dostatečně slitá nabízí první délka těžké lezení po tenkých brčkách, kde je problém zavrtat. Vyplatí si na RP nebo OS pokus přibrat jeden či více ledových háků na jištění. |
| Mordor s rafanama a rafankou z HOSOHOPO |
| Foto: Joskin, 4.00.0 00:00 |
| Ten zážitek se mi dostal pod kůži, lavinovka 3 až 4 kosa - 10°C, bylo třeba dojít znova a dořešit tento mentální blok. |
Aby se smyčka zatáhla a já se vrátil vod kuď jsem přišel, zbývá napsat jak to bylo s partičkou skiškoláků.
Láďu moc zimní hory nenadchly, protože mu to nešlo i když se snažil. Zato se z něj stal excelentní spárař, protože mu někdo řek že by v tom moh bejt dobrej. Dneska kosí spárový pomníky z leva, z prava. Furt dělá u Gejtce a má dětsko.
Pepek u hor zůstal, ostatně byl chycenej už vod mala. Nejdřív pověsil pytel na Nanga Parbat a pak se zadařilo v lehkém stylu na Šiše. Stal se z něj pravý horský vůdce a nejspíš má s Hrůzou taky dětsko.
A Já? Však to znáte: Jednou si nahoře, jednou zase dole....
Happy climbing, krásný jaro Joskin
