Rakouský Maltatal

Stejně jako před rokem tak i letos jsme se rozhodli navštívit toto eldorádo ledolezení v Rakousku. Předešlý zájezd se totiž zařadil mezi nezapomenutelné zážitky. Stačí jenom zalovit v paměti a hned mám ty scény opět před sebou:

• mráz kolem -20 po všechny 4 dny
• snaha Standy vetřít se do nějakého penzionu, aby zachránil své umrzající nohy
• upíjení rumu v noci, aby člověk alespoň na chvilku usnul
• kloubky na rukách jako ředkvičky, jak jsme si je omlátili o led

Oproti loňskému roku byly dvě zásadní změny. Loni jsme do Maltatlu přijížděli pěkně rozlezení z Labáku, letos bohužel kvůli mizerné zimě nic. Druhá změna byla ve složení výpravy. Standu se Štěpánem nahradila dvojice Učitel a Mlčoch.

Ve čtvrtek večer tedy vyrážíme směr Linec, Salzburg, Malta. Učitel nám nejprve poskytuje překrásnou vyhlídkovou jízdu Prahou a pak se nás snaží nenápadně zavést do Pelhřimova, naštěstí z toho ale sešlo a tak kolem jedné v noci přijíždíme do údolí. Zkoušíme závěrečný kopec vyjet bez řetězů ale končíme přesně na tom samém místě jako loni a za svitu čelovek nasazujeme mačky na kola.

Chrápeme na „naší„ chatě na verandě, kde ostatně vydržíme po všechny noci. Ráno na sebe navlíkáme všechno to železo a vyrážíme. Učitel ještě u auta zkouší poprvé zavrtat své nové Sharky. Nekoupil je ale od Raveltiku a tak šly zavrtat jenom na pečlivě vybraná místa. Zase tam ale šly fakt dobře.

V Maltatlu je asi tak 30 hlavních cest, většina docela dlouhá, vyjímkou není ani 500m. Co se kratšího lezení týče, toho je nespočítaně, bouldrovat se dá v podstatě přímo u silnice. Zaleze si fakt každý. Štandy jsou podle možností ve skále, stromy nebo vlastní v ledu. Nástupy obvykle krátké, tak půl hodiny podle sněhu. Na následujících fotkách jsou oblíbené ledy Katedrála a Gamsek, obojí tak 200-300m lezení.

První den se všichni rozhodujeme pro místní klasiku Superfeucht, 2-3 dýlky s variantami nástupu. Volba to byla skvělá, led tak od 70-90 stupňů. První dýlka představovala úžasné lezení v úzkém žlábku, led „necelá kolmice“ s kolmým stupněm ve výlezu. Na fotce si ho vychutnává Mlčoch.

Hoření část představovala tvrdší kalibr, krásné lezení po kolmém ledovém pílířku. Učitel zkouší nejnovější techniku vrtání šroubu, takzvané orální kroužení. Za povšimnutí stojí skvělá práce jazykem, která se podařila zachytit na fotce. Pilířek byl docela úzký a tak tam byla trochu tlačenice.

Večer pak už jenom dlabanec a kurevská zima, a tak se fridexujeme co to jde. Naprostou bombou je svařáček, kterého je naštěstí dost.

V sobotu se nějak nemůžeme vyhrabat ze spacáků a tak po dopoledním váhání, co polezeme, končíme v místní „sportovní oblasti“ Columbus - 50m lezení v kolmém ledu, které končí převískem s rampouchem a mixovým dolezem.

Poslední lezecký den si všichni přivstáváme, abychom ještě něco stihli. Mlčoch s Učitelem vybírají místní klasiku všech klasik Stranenbach, 500m lezení v ledu s mixovými pasážemi. Často se pro svou dýlku neleze až na vrchol, což ovšem nebyl případ těchto borců. Z jejich slov bylo jasné, že si fakt užili, obzvláště hoření úseky prý byly lahůdkou, kde se smrkance ledu přebírají na spoďáky a pokud neumíte rozštěp, tak máte problémy. Jo, a jištění asi taky nic moc.

Já s Bubajzem zkoušíme Katedrálu, která odspodu nevypadá moc dobře, klíčová dýlka – kolmý rampouch – není dole srostlý. V spodních dýlkách se předháníme s nějakými podělanými Slovinci či co, který lezou paralelně a cpou se drsně před nás. Pod rampouch dolézají první, naštěstí. Nevím jak Bubajz, já bych do toho nešel. Choulostivé lezení ve špatném ledu, pak překrok do té záclony, pěkně se pomodlit Alláh Akbar ať se to nesesype a pověsit se do toho… Vše v kolmém až převislém, dobrých 30m. Někdy příště. Traverzujeme tedy vpravo a dostáváme se až k Witasunu, kde si dáváme poslední dvě parádní dýlky, každá tak 50m.

Ve čtyři večer odjezd domů, pořádná zácpa před Salzburgem, stejk v Čechách, lupulínek… Celá oblast je výborně popsána na www.maltatal-alpin.at včetně průvodce a hlavně aktuálních podmínek. Lezení je povoleno od 1.1., o víkendech je hodně lidí, v údolí furt pěkná zima (i teď tam bylo večer a v noci kolem –10), prostě ráj.