Zimní čundr na Sněžce

Účastníci zájezdu: Toman, Ucar, Joskin, Denča, Péťa

Trasa: Pomezní Boudy – Svorová hora – Sněžka – Luční bouda – Kozí hřbety – Důl Bílého Labe – Špindlerův Mlýn

Termín: 20. - 22. listopadu 1998

První den

První den (pátek) byl určen pro pro přesun z Přerova, Prahy, Neratovic a Mladé Boleslavi (podle toho kdo kde bydlí) do výchozího bodu celé akce - na Pomezní Boudy. První sraz byl v Mladé Boleslavi. Odtud jsme jeli po dvojicích a nakonec jsme se kupodivu přece jen kolem páté odpoledne sešli v hospodě na Pomezkách v počtu pět, což bylo jen o jednoho méňě, než kolik nás původně vyráželo (jedna nejmenovaná členka to vzdala už cestou). Z Pomezek jsme tedy už za tmy vyrazili do 30cm hlobokého čerstvého prašanu, kterého stále příbývalo, hledat první nocleh.

Šli jsme po červené tam, kde obvykle bývá cesta a za svitu čelovek odhadovali, kudy asi vede. Takto jsme došli kolem půlnoci někam poblíž Sovího sedla. Tam jsme na mýtince mezi stromky postavili stan a hupli do teplých spacáků ...

Druhý den

Probuzení bylo kouzelné. Celou noc padal sníh a k ránu se obloha úplně vyčistila, takže počasí nám opravdu přálo. Teplota se pohybovala kolem -7°C.

Bivak na úpatí Svorové hory. Přes noc nám úplně zapadal stan. Bohužel, než jsme vylezli, aby jsme to vyfotili, všechen ten sníh byl dole.

A to už jsme vyrazili na cestu. Malá přestávka u boudy Jelenky, posilnění a diskuse o přínosech a nebezpečích konzumace alkoholu v horách (při které dokonala láhev rumu) a potom razíme dokopce na Svorovou horu. Prašanu je po vydatném nočním sněžení až až a když se dostáváme nad úroveň lesa, jen stěží odhadujeme kudy vede cesta. Na Svorové hoře to celkem fičí, tak se jen vyfotíme a mažeme.

Sestup je ale ještě zajímavější. Do prašanu zapadáme často víc než po pás. Cestu připomíná jen linie, kde ze sněhu nevykukují stromky. Je to makačka a průměrnou rychlost našeho postupu odhadujeme na 0,5 km/h. Střídáme se v roli buldozéru. Kdo je vpředu, ten ze pěkně zapotí, ostatní zvakají zubama.

Od sedla mezi Svorovou horou a Sněžkou začíná být sníh pěkně umrzlý a vyfoukaný, takže už se to neboří a dá se jít pěkně po povrchu. Na Sněžce jsme co by dup...

Na vrcholu jsme chvilku rozmrzali (zejména jedinci s nevhodným oblečením) a mezitím se nám venku lehce sešeřilo.

Dále jsme tedy pokračovali dolů k Obří boudě a potom po lávce přes zamrzlé mokřady k Luční boudě. Bivakovat jsme chtěli někde v Modrém Dole, ale příjemná předsíň Luční boudy, pivo a ženy (ty naše) nás přesvědčily, že bude lepší zůstat na noc zde. Nocování ve velké předsíni na obrovských dubových stolech a na lavičkách je tu naprosto bez problémů.

Třetí den

Ráno je obloha opět bez mráčku. Máme v plánu ještě kouknout na Kozí hřbety a potom nějak sejít dolů do Špindlu a do večera být zas doma. Vítr je čím dál silnější a teplota zůstává přibližně stejná jako včera.

Vyrazili jsme od Luční boudy k Luční hoře. Pláně jsou krásně umrzlé, takže jediné co klade odpor je ten vítr (no a trochu taky gravitace). Z Luční hory jdeme na Kozí hřbety a dále do Údolí Bílého Labe.

Průchod Dolem Bílého Labe byl celkem dobrodružstvím, takže se ani nenašel nikdo, kdo by to fotil. Ale o to větší to byla romantika ... metr sněhu, řeka, svahy Kozích hřbetů ... po cestě opět ani památky.

Poučení na závěr: Džíny se projevily jako naprosto nevhodné oblečení do hlubokého sněhu :)