Lezení na západním pobřeží Irska

Při lezecké návštěvě Irska bychom rozhodně neměli očekávat několikasetmetrové stěny ani vynýtované cesty v kompaktní skále, jimiž byste prostupovali v záři slunce jen v šortkách a tílku. Skálolezecká realita je poněkud jiná. Můžete zde nalézt spoustu malých oblastí, k jejichž návštěvě je nutné, většinou v nepromokavém obleku a v holínkách, přebrodit několik potoků a bažin a vystoupat několik stovek výškových metrů. Přesto však má lezení na „zeleném ostrově“ svoje nezapomenutelné kouzlo. Lezení v odlehlých končinách, kde krom ovcí a otravných mušek jen těžko naleznete živého tvora, nebo spouštění se z útesu nad bouřícím mořem rozhodně zanechá krásné a neobvyklé vzpomínky v srdci každého lezce.

Víc než líčit svoje lezecké zážitky bych se chtěl zaměřit na popis jednotlivých oblastí, ve kterých jsem měl možnost působit. Nejprve výčet mou navštívených lokalit:

County Clare: the Burren

County Galway: the Little Killary, Connemara Mts.

County Mayo: Killary Harbour, Doo Lough Crag, Achill Island

Sluší se začít tou nejvýznamnější a největší, tak tedy hurá do the Burren!

Název celé oblasti, která není výhradně jen lezecká, ale spíš historicko-archeologická, má jazykové kořeny v Irském „Boireann“, což znamená skalnaté místo (oblast). Všude kam jen dohlédnete jsou šedivé vápence, které v dobách ledových „uhladil“ kontinentální ledovec. Burren je též známý velkou koncentrací megalitických staveb a reliktní flórou.Z lezeckého hlediska byl Burren objeven v 70.letech minulého století. Údajně prvními lezci, kteří prostoupili místní vápencové stěny byli borci z IMC (Irish Mountainering Club). Lezly se většinou cesty do obtížnosti HVS (asi 7 na písku). Rok 1975 zaznamenává průlom do kategorie cest „Extreme“. Je vylezena cesta „Marchanded Crack“ E1 5b (Američan Bob Richardson a Jihoafričan Jonni Levy). V druhé polovině 90. let již obtížnost cest označuje číslo E6 6c... (tolik asi k historii podle oficiálního tištěného průvodce).

Já jsem v Burrenu vyzkoušel oblast nazvanou „Ailladie“. Jedná se především o útesy dosahující výšek od 15 do 30 metrů. Lezl jsem většinou cesty kolem obtížnosti HVS, což se poměrně dalo zvládnout. (na písku by to bylo kolem 7 – 7b). Zkusil jsem taktéž E1 5b (cesta „Jet“) a výraznější rozdíl v obtížnosti, či psychické náročnosti vzhledem k stupni HVS jsem nespatřil. Asi nejhezčí cestou, kterou jsem zde vylezl byla „Pis Fliuch“ HVS 5a, která je ohodnocena třemi hvěždičkami (viz. Foto). Dále mě zaujala cesta „Nut Rocker“ HVS 5a, v níž jsem v klíčovém kroku nalezl hluboce vklíněný friend z dílny Rock Empire (že by Češi?).

K patě útesu se dá buď sestoupit po pěšince, nebo slanit. Nutné je, jako u většiny oblastí na mořských útesech, dbát na příliv a odliv. Některé cesty (např. Celá oblast Mirror Wall) se za přílivu vůbec nedají nastoupit a mohou být doslova nebezpečné!Spát se zde dá na louce přímo nad útesem. Oficiálně není campování povoleno, avšak většinou se toleruje. Chovejte se prosím opatrně ke kytičkám a neodhazujte odpadky :o)

Nyní opustíme County Clare a zamíříme na sever do Galway.

County Galway je pro milovníky hor významná hlavně Národním parkem Connemara a jeho nádhernými „The Twelve Bens“ - nikdy jsem jich dvanáct nenapočítal, ale prý tam jsou.

Connemara nabízí několik vícedélkových cest. Lezl jsem pouze cestu „The Carrot Ridge“, která vede již z dálky dobře viditelným hřbetem a skýtá množství překrásných výhledů. Je však jen V Diff, což představuje asi 3-4 na písku a tak nenadchne lezce toužící po těžkých krocích. Ostatní cesty se dle popisu zdály až příliš velkým dobrodružstvím.

Nedaleká oblast „The Little Killary“ se nachází v okolí malebného zálivu Little Killary. Jedná se o pás skal, dosahujících výšky kolem 15 metrů, nabízející jen asi 15 cest obtížnosti do E3 5c. Lezení je zde příjemné, ve většinou pevné skále. Já jsem si oblíbil několik cest: Super Direct na The Pinnacle (HS 5c), Ivy Slab Direct (HVS), Hotwells (VS 4c), The Quiet (HVS 5a) a Drown In The Sky (E3 5c).

County Mayo

Dále na sever, poté co se nám podaří buď přeplavat nebo objet Killary Harbour – údajně jediný fjord v Irsku, zavítáme do County Mayo. Pro lidi, kteří rádi stoupají na kopečky, je zde několik lahůdek. Hora „Mweelrea“ (což znamená lysá hora), s 817 m.n.m. nejvyšší hora západního Irska a posvátný „Croagh Patrick“, jenž je národním symbolem Irska a cílem řady poutníků.

Lezecké zkušenosti mám z oblasti „Doo Lough Crag“, kde je kolem 30 cest, z nichž některé mají až 4 délky. Přístup je značně komplikovaný, resp. namáhavý. Čeká vás asi 200 výškových metrů příkrým, vždy řádně mokrým svahem. Leze se převážně v téměř vždy alespoň vlhkých plotnách, kam vlivem SV orientace sluníčko svítí jen v ranních hodinách.Vylezl jsem zde cestu „Heuston Blues“ VS 4b a rozhodně se mi nezdála zadarmo.Perlou mezi místními cestami je asi „Bragela's Watch“, 4 délková cesta (100m) obtížnosti E1, o níž průvodce říká: „An excellent climb with a real mountain atmosphere“.

Lezecká oblast „Killary Harbour“ je místem spíše pro rodinný výlet, či místem pro zamilovaný pár. Totální odlehlost těchto skalek a velká náročnost na orientaci vám může místo pořádně naběhlých bandasek připravit spíše namožení v oblasti lýtek a stehen. Jesli však ke stěnkám přeci jen dorazíte, můžete se vyskotačit na 14 většinou lehkých cestách od II do V UIAA s jednou těžší cestou „The Egotist“ E3 5c s jejíž lokalizací si nejsem vůbec jistý.

Výlet na Achill Island určitě stojí za námahu. S pevninou je spojen mostem a tak se obejdete bez čekání na trajekt. Lézt zde můžete jednak na „Slievemore“ s několikadélkovými cestami a řadou možností k prvovýstupům, nebo na „Waterfall Cove“.

Osobně se mi více líbila „Waterfall Cove“ (s asi 20 cestami obtížnosti II-VI+ UIAA), kde jsem poprvé v životě vyzkoušel nástup do stěny útesu pomocí slanění. Leze se především po ukloněných plotnách. Pozor na příliv!

Závěrem pár obecných informací o lezení v Irsku

• Jedná se téměř výhradně o „tradicionalistický“ styl lezení: žádné nýty, skoby jen sporadicky, hlavní jištění pomocí friendů, vklíněnců, smyček atd.
• Slaňovací kruhy neexistují. Ke slaňování, popřípadě jako štand na dobírání, slouží ocelové kolíky (stakes), někdy působící velmi nevěrohodně vlivem stále promáčené půdy.
• K označení obtížnosti výstupu se používá Britská stupnice (pro většinu z nás poněkud zmatená :o)
• Před lezením na mořských útesech je nutné zjistit čas přílivu a odlivu. Za přílivu mohou být některé štandy pod vodou!!!
• Pro případ, že cestu na útesech z nějakého důvodu nemůžete vylézt, je dobré nechat slaňovací lano viset a mít po ruce pár prusíků.
• Přilba nemusí být každému příjemná, ale doporučuje se.

Několik slov k Britské stupnici

Britský systém využívá vyjádření obtížnosti pomocí dvou stupňů: celkového (písmenného, popř. písmenko a čísílko)- například HVS, E2 atd... a technického (číslo + písmenko)4c, 6b atd...

Celkový stupeň shrnuje všechny obtíže dohromady (tzn. vyrovnanost cesty a její zajistitelnost)

Technický stupeň popisuje nejtěžší krok v cestě.

Kdybychom teď, hypoteticky, vytvořili cestu s nejtěžším krokem za 5b (Britská tech.), což je asi 6a (Francie). Záleželo by dále na její vyrovnanosti a jištění.

Cesta s jen pár 5b kroky, rozumně odjistitelná, by dostala celkový stupeň E1 (E1 5b). V případě, že by cesta byla krok za krokem 5b, nebo s velmi sporým jištěním, nesla by označení E2, tedy E2 5b. Cesta s jedním 5b „suprově“ zajištěným a zbytkem v lehčím terénu by byla ohodnocena jako HVS 5b.

Hodnocení obtížnosti je věcí silně individuální a tudíž se liší oblast od oblasti, lezec od lezce, nálada od nálady.

Řada Britů a Irů, s nimiž jsem se setkal, považovala jejich systém za nejdokonalejší, neboť vystihuje cestu se všemi jejími aspekty. Já však, coby milovník písků, nedám dopustit na naše staré a stejně výstižné: 7a namáhavé, nejištěno (špatně jištěno), lámavé... :o) což ve své podstatě celou cestu vystihuje také velmi trefně.

Autor mimo jiné čerpal z:

• Rock Climbing, Essential Skills & Techniques, Libby Peter, Mountain Leader Training UK. (Britská klasifikace obtížnosti výstupů)
• http://www.climbing.ie (názvy cest a lokalit)
• Climbing Guide to The Burren, Calvin Torrans/Clare Sheridan, MCI, 1997 (historická data)

Dovoluji si ještě odkázat na tematicky příbuzný článek „Drown In The Sky“.