„Bonjour, od kud jdete? Z Riffugio Torino?“, zazní někde cestou k Aguille di Midi. „Bonjour, ne ne od Kapucína…“ „Ó, Grán kapusén!“ opravuje naši výslovnost chlapík s odznakem horského vůdce na prsou. Pak vyvalí oči: „Grand Capucin? Jaká byla noc?“ „Nó, trochu foukalo..“ smějeme se, i když ještě před pár hodinama nám do smíchu moc nebylo. Náš stan je totiž mnohem víc mácháčovej typ, než expediční North Face, a tak jsme celou noc hráli s větrem na přetlačovanou. Na jedný straně plachty vichr z hor, na druhý čtyři zmrzlý dlaně... Kolem sedmý ráno jsme zápas skrečovali pro totální ospalost. Když jsme po hodině otevřeli oči, stan byl kupodivu celej a počasí se začínalo umoudřovat. V okolních stěnách už ale bylo plno. Čerstvej sníh a ukrutnej mráz nalezly do nejhezčích spár a ploten. Tak tahle dvojka nás do další vyhlídnuté cesty jen tak nepusí...

Bylo jasný, že nám zájezd skončil, ale rozhodně stál za to. Vylézt na fotogenickou špici Kapucína jsem toužil už hodně dlouho. Slůňo, výhledy jako z pohádky a za námi Švýcarská cesta plná lahůdkovýho lezení. Není teda divu, že domů přijely dva sloupaný opuchlý ksichty nadšený z jedinečný chamonický žuly. Via Salluard na jednu z vedlejších věží byla už jen třešinkou na dortu.

Grand Capucin - Švýcarská cesta

VII A0, 300m (C. Asper – M. Bron – M. Grossi – M. Morel, 1956) Těžší dýlky a štandy jsou vyskobovaný, sem tam se musí založit něco svýho. Kdo se chce vyhnout dost nudnýmu lezení po skobách, musí lízt 9-, nebo dvě dýlky pod vrškem odbočit doleva do cesty O sole mio (což je celkem logická varianta, ve které budete řešit chyty a stupy a ne rvát skobu za skobou). Super slaňáky jsou udělané v hladkých plotnách vpravo od výstupové trasy.

Pointe Adolphe Rey – Salluardova cesta

V+, 300m (T. Busi – F. Salluard, 1951) Po první rozbitý dýlce parádní lezení po pilíři, převážně ve spárách. Vyskobované nebo vynýtované štandy. Slanění cestou až k botám.

Nástup do obou cest je po ledovci od lanovky na Midi (3 hod) nebo Helbroner (o něco míň). Spát se dá ve stanu 10 minut od nástupu. A bacha na trhliny…