Grossglockner poprvé

Odjezd jsme zvolili na 17.4 a naše skvadra čítá 4 kusy. Prosty (Tutka), Skalík, Crosby a Já.

18.4. v půl pátý ráno jsme dojeli k závoře na začátku Hochalpenstrasse ve Fusch.. Čekali jsme že závora je podstatně vejš a přitom jsme byli jen v 880 m.n.m. Protože nám pár lidí radilo že se dá závora nějak vysadit a projet, chvíli jsme to zkoušeli ale marně. Nakonec sme vytáhli 13 klíč, odšroubovali 5 šroubů, projeli dovnitř a zas to tam našroubovali zpátky (plán pro příště aku šroubovák a 13 oříšek.

Pak sme dojeli asi do 1.800 a dál to nešlo, protože byl na silnici sníh. Dali sme to teda ke straně že se trochu dospíme a vyrazíme. Asi v 8 klepali na okýnko týpci od spávy parku co tam děláme a jak sme se tam dostali, Skalík jim řek že byla závora odemčená a tak sme projeli, no oni že prej stejně musíme dolu, že tam nemáme co dělat. Tam sme sjeli asi na 1.500 na nějakou odbočku ke statku a chtěli to nechat tam. Tam nás zase přijel vyjabat traktorista, že tam nemáme co dělat a že ať si jedem za závoru když jsme neplatili. Tak sme si tam aspoň schovali věci do roští a jeli se zeptat jednoho místňáka jestli by sme si nemohli nechat auto u něj na dvorku že mu za to třeba zaplatíme. On že to prej nejde a že si máme dát auto až před závoru, že tam zrovna jede, tak jsme jeli za ním a zaparkovali jsme jako spořádaní občané.

Takže vyrážíme s pořádným zpožděním až v 10 ráno po silnici zpátky k batohům (asi 5 km), pak další cca 2 pěšky a nasazujem lyže. Musíme přelízt sedlo Untere Pfandlscharte ve vejšce asi 2.663 m a pak sestoupit na Franz Josef Hutte 2.400. Razíme si to přímou cestou lavinézním žlabem.

Stoupá to hrozně pomalu, poprvý na skialpech, každou chvíli vypadlý vázání a prodíráme se přes hroudy co nám tam přinesla poslední lavina. Sníh má na vrchu asi cenťák trvdou krustu a pod tím rozbředlá kaše. Bez lyží se jít nedá. V 7 se začíná zvedat vítr a padá krupice. Chceme dojít teda aspoň do sedla a tam se zahrabat. S lyžema už to nejde, svah je čím dál tím prudčí tak přivazujem lyže na batoh a zkoušíme jít s kopáčema v ruce. Boříme se po kolena, vítr s náma cloumá, sníh máme úplně všude a nevidíme skoro nic. Skalík našel pěknej šutr tak se pod něj zahrabáváme. Je to ve 2220 m. Do rána nám tam pěkně nafoukalo, a roztálo nám to na věcech, takže máme prochcaný skoro všechno.

Ráno velíme na ústup. Standa s Crosbym se jdou ještě podívat do sedla a my se Skalíkem sestupujem. V nejužším místě žlabu už se sypou lavinky, takže dolů musíme jinudy. natraverovali jsme to teda do východní stráně, tam počkali na kluky a sjeli dolu do pěknýho seníku s krmelcem, kde sme si ustlali krásně na seně, s tím že když bude v neděli hezky zkusíme vylízt na Vorderer Bratschenkopf vysokej 3.401 m.

V půl čtvrtý to venku vypadá nadějně, tak sebou balíme lano, kopáče a něco na jištění a vyrážíme. Skalík zůstává v base krmelci. V 10 se dostáváme cca ve 2000 do širokýho žlabu do kterýho už jsou ze dvou stran spadlý laviny a prostředek ještě drží, tak jdem po něm až k prvním trhlinám kde nám pud sebezáchovy radí sestoupit. Sluníčko praží, sníh je rozbředlej a každou chvíli se to musí taky urvat. Jinou cestou sjíždíme teda zpátky do krmelce. Cestou mi vypíná lyže a metelí si to do údolí, na to Standa okamžitě reaguje a mrštností šelmy se za ní pouští. Kříží ji cestu a když ani to nepomohlo, zařval: "stůj ty svině!" a lyže zastavila. Jak to ten kluk dělá nechápu...

Když jsme dorazili do krmelce, Skalík už šel napřed. Potkáváme se u auta ve 4 odpoledne. Prej tam na něj naběhnul týpek od lesáků vytočenej jak beruška, kopal nám do věcí a házel kolem sebe blesky, ještě že prej byl poloviční než Skalík :c) jinak by to možná dopadlo jinak. Prej že rušíme zvěř a nemohli se kvůli nám přijít nažrat.

No a tím příběh končí. Grosseglockner sme ani neviděli. Lidi co nám tvrdili že je kokotina jet tam když je zavřená strasse asi věděli o čem mluvěj :c) I tak to ale považujem za platnej pokus a byl to docela dobrej čundr.

Video ke stažení: glockner.wmv (20,58 MB)