Aiguilles de Chamonix
Mlčoun, 21.8.2006
Pár fotek a tip co dělat, když ve velkých stěnách nejsou podmínky.
Vzpomínky na bouřky, viklavé skoby i kručení žaludku, které jsme si přivezli z Dolomit už dávno vyprchaly, a tak se snažíme v bílé spirále tlakové níže nalézt alespoň nějaké místo, kde by se dalo lézt bez potápěčských brejlý a šnorchlu. Družice NOAA nám pomáhá s výběrem nejméně nadojených kopců, a tak díky jejímu optimistickému snímku už druhý den ráno stepujeme před domem horských vůdců v Chamonix. Naše obavy se ale vyplnily a od 3500 metrů leží všude spousta nového sněhu, mlha a fouká. S plánovaným lezením na Tacul a Grand Capucin se můžeme rozloučit. Náhradní plán zní: Aiguilles de Chamonix.
Nad chatou Envers je spousta kratších skalních cest (tak do deseti délek). Sestup je slaněním podél výstupové trasy až k mačkám na ledovci, takže ideální cíle do nestálého počasí. Srdce klasického alpinisty toužícího po vrcholech horských velikánů sice zůstane zklamané, ale srdce lezce se v těhle cestách musí rozkočit blahem. V každé přelezené délce zažíváme další a další lezecké orgasmy. Chamonická žula je prostě geniální a výběr cest se nám povedl na jedničku s hvězdičkou.
Všechny potřebné informace lze získat na chatě Envers nebo dole v Chamonix z celé řady průvodců.